STIFF‘-NECKED
stif‘-nekt (qesheh `oreph, doslova „tvrdý krk“):
V přeneseném významu, jak ve Starém zákoně, tak v Novém zákoně, toto slovo znamená „tvrdohlavý“, „nepoddajný“, „nedající se vést“. Odvození této představy bylo zcela známé Židům, u nichž byl vůl nejužitečnějším a nejběžnějším domácím zvířetem. Používal se zejména k takovým zemědělským účelům, jako je obdělávání půdy a orba (Soudců 14,18; 1. Korintským 9,9).
Pluh obvykle táhli dva voli. Protože oráč potřeboval k vedení pluhu pouze jednu ruku, nesl v druhé ruce „volskou radlici“. To byla lehká tyč, okovaná železným hrotem. Tou nabodával voly na zadní nohy, aby zvýšil jejich rychlost, a na krk, aby se otočili nebo udrželi přímý směr, když se odchýlili. Pokud byl vůl těžko ovladatelný nebo tvrdohlavý, byl „tvrdý krk“ nebo „tuhý krk“. Proto se tato figura používala v Písmu k vyjádření tvrdohlavého, nepoddajného ducha lidu, který nereagoval na vedení svého Boha (2. Mojžíšova 32:9; 33:3; 5. Mojžíšova 9:6; 2. Letopisů 36:13; Jeremiáš 17:23 atd.). Viz také Nový zákon, kde je takto přeloženo sklerotrachelos (Sk 7,51): „Vy zatvrzelí a neobřezaní srdcem i ušima se stále vzpíráte Duchu svatému.“. Srovnej Baruch 2,30.33.
Arthur Walwyn Evans