„Ber to s nadhledem, jsi dospělý.“ Lidé ani nemusí ta slova vyslovit, aby osmadvacetiletý Craig Peters věděl, že přesně tohle si myslí, když jim řekne, že se jeho máma a táta rozvádějí. „Když se vaši rodiče rozejdou v dospělosti, očekává se, že to vezmete s nadhledem, ale myslím, že to může být škodlivější, než když jste dítě. Začnete zpochybňovat všechny své vzpomínky z dětství. Zjistíte, že se vám rodiče svěřují a opírají se o vás tak, jak by to v dětství nedělali. A já se musím potýkat i s pocitem viny – moji rodiče říkají, že spolu celá ta léta zůstali jen kvůli mně.“
Dospělé rozvedené děti neboli Acods, jak se jim stále častěji říká, jsou rychle rostoucím fenoménem. Zatímco celkový počet rozvodů klesá již třetím rokem v řadě na nejnižší úroveň za posledních 26 let, počet osob starších 60 let, které se rozhodnou ukončit své manželství, se během deseti let zvýšil o více než třetinu.
Andrew Newbury, partner advokátní kanceláře Pannone, který patří k těm, kteří hlásí znatelný nárůst párů rozcházejících se po 40 nebo dokonce 50 letech společného života, říká: „Měli jsme jeden pár, který se rozhodl rozejít ve věku 92 let.“
Většina takzvaných „stříbrných rozchodů“, které jeho kancelář řešila – více než 80 za poslední rok – byla vyvolána tím, že se manželé dali dohromady s jinými, často mladšími ženami. Jako spouštěč rozchodu se uvádí také „syndrom prázdného hnízda“ a předčasný odchod do důchodu poté, co si lidé uvědomí, že čas, který mají navíc, není tak blažený, jak doufali. Lidé jsou bohatší než dříve (dokonce i nyní) a je pravděpodobnější, že si budou moci dovolit rozvod. Zároveň se snižuje společenské stigma rozvodu, lidé žijí déle a uvědomují si, že jim možná zbývá ještě hodně let.
Relate uvádí, že v dnešní době jsou lidé všech věkových kategorií náročnější na vztahy. „Jsou náročnější i na život,“ říká Newbury. „Opakovaně se setkávám s pocitem, že tráva by mohla být zelenější. Jako by se nechali strhnout mentalitou ‚101 míst, která musíš navštívit‘ nebo ‚knih, které musíš přečíst, než zemřeš‘.“
Přinejmenším si tyto rozcházející se páry mohou oddechnout, že děti – které jsou téměř nevyhnutelně dospělé – jsou v pořádku. Nebo mohou? Zdá se, že se ukazuje, že dopad rozvodu na dospělé děti je možná velmi podceňován.
Pro Craiga byl pocit ztráty zdrcující. „Překvapilo mě, jak jsem byl rozrušený, protože v osmadvaceti letech by člověk předpokládal, že už to má za sebou, a protože vím, že rozvod je pro mé rodiče správná věc. Ale mám pocit, jako by se nerozcházeli jen oni, ale i my jako rodina. Všechna ta pospolitost, kterou jsem skoro třicet let považovala za samozřejmost, zmizela. Je to velmi zneklidňující.“
Není to tak, že by to lidé vždycky čekali. „Na manželství svých rodičů jsem se díval idealisticky. Zdálo se, že spolu vycházejí dobře, a já měl skvělé dětství,“ říká šestadvacetiletý Russell Hawkins. „Když se před 18 měsíci rozešli, bylo to, jako by celý můj svět najednou dostal velkou trhlinu. Neříkám, že je to snadné, ale pokud jste dítě, přizpůsobujete se věcem, zatímco já jsem 26 let vyrůstal se vztahem svých rodičů jako s konstantou a oporou. Byl to obrovský šok.“
Russell dodává: „Dítě by obvykle nemělo dostatečnou emoční inteligenci, aby to vyřešilo, a rodiče by se vás před tím každopádně nejspíš snažili chránit. Když jste dospělý, rodiče se vám svěřují, a proto je těžké nestát na jejich straně. To opět přispívá k pocitu, že nic není tak, jak jste si mysleli, že je.“
Paula Hallová, poradkyně společnosti Relate a autorka knihy Jak se zdravě rozvést, říká, že tím, že jsou nuceni zpochybnit to, co považovali za ideální nebo alespoň stálé, začne mnoho Acodů zpochybňovat nejrůznější další věci, které považovali za samozřejmé, včetně svých vlastních vztahů. „Je to ten pocit: „Proboha, copak nic není trvalé? A: ‚Pokud moje dětství nebylo takové, jaké jsem si myslel, že je, o čem dalším bych měl pochybovat? Potřebujeme více výzkumu této nezkoumané skupiny.“
V současné době je naprostá většina finančních prostředků na studium dopadů rozvodu věnována na zkoumání výsledků malých dětí, ačkoli jedna studie nadace Joseph Rowntree Foundation nedávno zahrnovala výzkum životních zkušeností dospělých, kterým bylo v době rozchodu rodičů více než 20 let. Zjistilo se, že zatímco ekonomická situace žen zůstala většinou nedotčena, muži, jejichž rodiče se rozvedli později, měli tendenci být sociálně a ekonomicky znevýhodněni ve srovnání s vrstevníky rodičů, kteří zůstali spolu. Mezitím muži a ženy, kterým bylo více než 20 let, když se jejich rodiče rozešli, měli větší pravděpodobnost, že se jim do 33 let rozpadne jejich vlastní první partnerství nebo manželství.
Noelle Fintushelová, jejíž rodiče se rozvedli, když jí bylo 22 let, byla tak zděšena nedostatkem výzkumu, že na počátku 90. let vyhledala další Acody, aby prozkoumala jejich pocity a zkušenosti. Když se o její práci začala zajímat Nancy Hillardová, obě se spojily a shromáždily informace a osobní příběhy více než 100 dospělých, jejichž rodiče se rozvedli, když jim bylo 20 let a více.
Ačkoli jejich kniha A Grief Out of Season (Smutek mimo sezónu) již není v prodeji, skutečnost, že je stále velmi žádaná (některé výtisky se prodávají za více než 150 liber), svědčí o potřebě podpory Acodsů. „Když se rodiče rozvedou, je to velká věc – bez ohledu na to, jak staré nebo samostatné jsou jejich děti,“ píše se v závěru knihy. „Rozvod otřese kořeny sebepojetí každého člena rodiny.“
Fintushelová vzpomíná, že její vlastní ideální rodina „mi vybouchla do tváře“, a přesto se jí přátelé ptali: „Proč jsi tak rozrušená? Vždyť jsi dospělá.“
Rachel Coxová, 32 let, říká, že rozvod jejích rodičů byl zničující. „Ztratili svůj ‚božský status‘, což je dost destabilizující a člověk se pak cítí dost osamělý.“ Všimla si, že její přítel a ostatní, jejichž rodiče byli spolu, je zřejmě stále mají na piedestalu, „i když je to podvědomé“.
Když Rachel vyrůstala, říká, že se její rodiče nikdy nehádali. „Kamarádky mi říkaly: ‚Kdyby se tví rodiče rozešli, ztratila bych víru v manželství‘. Ale jednoho dne, když už jsme byly obě dospělé, moje sestra zjistila, že máma má poměr. Rozhodly jsme se s ní, že buď dáme mámě šanci, aby to řekla tátovi, nebo mu to řekneme samy, což jsme nakonec udělaly. Začalo se to zamotávat, protože se ho začala snažit poštvat proti nám s tím, že jsme se staly její obětí. Když se nám otevřela, řekla, že rozpad manželství nebyl kvůli aféře, ale proto, že měla pocit, že nemá skutečný život, protože se kvůli manželství vzdala dobré práce. Bez mě a mé sestry, které jsme žily doma, se začala cítit stále bezcennější.“
Ačkoli Rachel nyní se svou matkou soucítí, v té době se cítila naštvaná. „Na jednom rameni mi brečel táta a na druhém máma. Taky o sobě navzájem říkali různé věci. Protože jsem byla dospělá, apelovali na mou dospělou stránku. Kdybych byla dítě, nepochybně by se mě snažili chránit. Ocitla jsem se v obrovském šoku a přemýšlela, jak je možné, že jsem si nikdy nevšimla, že moje rodina je dysfunkční – a byly snad všechny rodiny, které se zdály být šťastné, dysfunkční? Všechny mé ideály byly naprosto rozbité. Nezáleží na tom, kolik je vám let, dítě ve vás reaguje.“
Rachel říká, že v přímém důsledku rozchodu rodičů se rozešla se svým dlouholetým partnerem a „nějakou dobu jsem byla bláznivě svobodná – tedy opravdu odhodlaná zůstat svobodná“. Nakonec se usadila v novém vztahu a začala znovu budovat mosty se svou matkou. „Ale i teď je mezi námi stále napětí.“
Pětadvacetiletá Victoria Anisman-Reinerová také zažívala napětí několik let po rozvodu svých rodičů. „Otec se mi neustále svěřoval a žádal mě o radu, a i když na mě matka nikdy nechtěla naložit takové břemeno, nechala toho na sebe proklouznout mnohem víc, než zamýšlela. Stále se občas cítím rozpolcená mezi svou loajalitou a láskou ke každému z nich. To je na tomto procesu to nejtěžší.“
Victoria pravidelně navštěvuje blogy a webové stránky vytvořené společností Acods: „
Lee Borden, právník a rozvodový mediátor, zjišťuje, že starší lidé, kteří procházejí rozvodem, často tak zoufale touží po pomoci, ujištění a potvrzení, že ztrácejí smysl pro přiměřené hranice. Vzpomíná, jak jeden z jeho klientů přišel se svou ženou do kanceláře. „Když jsem se s nimi setkal, stál tam ještě třetí člověk – mladý muž kolem dvaceti let. ‚To je můj právník,‘ řekla manželka. ‚Ted je náš syn,‘ řekl můj klient. Odříkal jsem tichou modlitbu za oba a hlavně za Teda. Jeho rozladění bylo zřejmé.“
Přestože se jedná o extrémní případ, Lee říká, že až příliš často vidí, jak jeden z manželů „rychle a bezostyšně postupuje tak, aby si mezi dospělými dětmi našel spojence a vyprávěl jim o všech prohřešcích druhého rodiče během dlouhého manželství.“
Angie Lensfieldová, která se rozvedla v roce 2002, říká, že její syn, kterému tehdy bylo 22 let, nikdy neodpustil ani jednomu z rodičů a v důsledku toho se odcizil. „Říkal, že mu rozvod zničil život, že to od nás bylo sobecké, když jsme ho donutili zpochybnit všechno pevné v jeho životě. Opravdu mě to překvapilo a stále mě to bolí, protože jsme si byli tak blízcí.“
Podle ní byl jedním z důvodů i jeho vztek na prodej „rodinného“ domu. Mnozí Acodovi totiž uvádějí, že i když ho nikdy neměli v úmyslu využívat, stabilní domov jejich rodičů byl pro ně prubířským kamenem, kam se vždy mohli v případě potřeby vrátit.
Náhlá výměna rolí zasáhla některé Acody nejvíce. „Málokdy se setkávám s rozvodem po vzájemné dohodě, když je lidem více než 50 let, přičemž v mnoha případech má jeden z nich milenku. Manžel, který zůstal, se často velmi opírá o své dospělé děti,“ uvádí Marilyn Stoweová ze společnosti Stowe Family Law. „Rovnováha má tendenci se měnit, a tak se dopady rozvodu starších manželů mohou neúměrně přesunout na děti.“
Často jsou tito rodiče na svých dětech závislí nejen citově, ale i prakticky. Čtyřicetiletá Laura Richardsová říká: „Moje maminka, které bylo v době rozvodu přes šedesát, nikdy nezaplatila žádný účet. Musela jsem jí ukázat, jak na to. Nic z toho předtím nedělala. Po dvou letech jí stále musím každý den volat. V mnoha ohledech to bylo, jako by mi umřel táta, jen to bylo horší, protože to bylo jeho rozhodnutí ji opustit – a ona mě nešetří detaily o svých pocitech vůči němu.“
Laura také musela zvládat obavy svých dětí z rozchodu jejich prarodičů. „Vysvětlovat jim to bylo těžké. Dcera mi řekla: ‚To se tedy s tatínkem taky rozvedete? Jsme taková střední generace, která se musí vypořádat s vlastními emocemi a s emocemi našich dětí.“
Pro mnoho Acodů může být obrovskou úlevou, když se jejich rodiče seznámí s novými partnery, ačkoli základní pocity ochrany, žárlivosti a strachu z opuštění by neměly být u dospělých dětí po rozvodu podceňovány – zejména pokud má nový partner děti, se kterými mohou vaši rodiče trávit více času než vy.
Constance Ahronsová, socioložka a autorka knihy We’re Still Family: Ahronsová, autorka knihy „Co říkají dospělé děti o rozvodu svých rodičů“, říká, že existuje ještě jedna ožehavá oblast: peníze. „V rozhovorech s lidmi, kterým bylo v době rozvodu rodičů více než 18 let, jsem často slýchala poznámky typu: ‚Zdá se, že moji rodiče teď utrácejí víc peněz, když žijí odděleně,‘ nebo ‚Společně se mi rodiče zdáli docela bohatí, ale teď z těch peněz platí dva domy a životní styl, ani jeden z nich nevypadá vůbec dobře,‘ nebo ‚Můj táta má novou přítelkyni a tolik za ni utrácí. Když si ji vezme, dostane všechno? Rozvedení rodiče se mohou stát finančně závislými na svých dospělých dětech.“
Ahronsovou během jejího výzkumu nejvíce překvapil počet Acodů, kteří se zlobili, že se jejich rodiče nerozvedli, když byli mladší. „Mluvím o synech a dcerách, pro které rozvod nebyl šokem. Mnozí z nich říkali: ‚To já jsem nesl hlavní tíhu toho, že jsem vyrůstal. Proč jsi mě do toho uvrhl, když jsi to nakonec chtěl udělat?“
Ale jsou tu i pozitiva. Laura říká, že se poprvé sblížila se svým otcem: „Předtím jsem se s tátou bez mámy vůbec nevídala, ale od rozchodu trávíme čas tím, že si povídáme a poznáváme se. To bylo opravdu hezké.“
Craig mezitím říká, že na svém vlastním vztahu s nastávající manželkou vědomě pracuje tvrději, „protože jsem viděl, v co se může manželství zvrhnout. Nikdy bych nechtěl projít rozvodem.“
Some names have been changed
{{topLeft}}
{{bottomLeft}}
{{topRight}}
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Share on Facebook
- Share on Twitter
- Share via Email
- Share on LinkedIn
- Share on Pinterest
- Share on WhatsApp
- Share on Messenger