O čem byla válka v roce 1864?

Copyright free: Děj dánského seriálu 1864 se odehrává v roce druhé šlesvické války, která probíhala mezi Dánskem na jedné straně a Rakouskem a Pruskem na straně druhé. Vyvolalo ji přesvědčení německé strany, že Dánsko porušuje zásady Londýnského protokolu. Dánsko se pokoušelo sepsat novou ústavu, která by anektovala vévodství Šlesvicko a Holštýnsko, zatímco německé národy nebyly spokojeny s nástupnickými plány po smrti krále Fridricha VII. v roce 1863; zemřel bez legitimního dědice, takže bylo obtížné najít nového panovníka přijatelného pro všechna dánská vévodství.

Král byl také vévodou Šlesvicka a Holštýnska, ale zejména to bylo stejně jako funkce krále Dánska – tato dvě vévodství nebyla považována za součást země. Tedy až do doby, než se je nová ústava pokusila přesunout do dánských hranic.

Vydání deníku The York Herald z 30. ledna 1864 se snažilo komplikovanou situaci svým čtenářům vysvětlit:

Náhlá smrt Fridricha VII. zabránila realizaci ústavy, ačkoli ji schválil Rigsraad a jedním z prvních činů, které Kristián IX. po svém nástupu na trůn učinil, bylo přijetí a vyhlášení nové ústavy.

Tímto krokem si však jeho veličenstvo vysloužilo nelibost Němců, kteří tvrdí, že Dánové nemají žádnou pravomoc měnit systém vlády, který v obou vévodstvích tak dlouho existoval, zatímco mnozí z nich, zejména vlády menších států, jdou tak daleko, že popírají právo Kristiána IX. na vládu nad těmito provinciemi, ačkoli nástupnictví bylo v jeho prospěch určeno Londýnskou smlouvou z roku 1852, mezi jejímiž signatáři byly právě ony dvě mocnosti, které nyní hrozí invazí do Šlesvicka.

Co se týče Holštýnska, zdá se, že je třeba připustit, že Dánové pochybili, když se snažili začlenit toto vévodství do národa tím, že vytvořili jednu společnou ústavu pro celek.

Není pochyb o tom, že dánský král je jako holštýnský vévoda členem Spolkového sněmu, a přestože je jeho vládcem, Holštýnsko zároveň patří do Německého spolku. Sněm proto v podstatě řekl: „Holštýnský vévoda nemá žádnou pravomoc vytvářet novou ústavu pro vévodství, a pokud bude trvat na porušování všeobecné smlouvy, dáme mu za vyučenou.“

Na radu anglické vlády, podanou prostřednictvím lorda Wodehouse, král pozastavil platnost holštýnské ústavy a také stáhl dánské vojsko z vévodství, aby se vyhnul střetu se spolkovými vojáky.

Tento ústupek se však v očích Němců jeví pouze jako důvod k požadování dalších a rakouská a pruská vláda nyní požadují stažení šlesvické ústavy. Dánský král však nemá žádnou právní pravomoc pozastavit platnost šlesvické ústavy, neboť ji schválil Rigsraad, a je to právě Rigsraad, který jediný může zrušit své vlastní akty. Rakousko-pruská výzva však vyžadovala, aby byl ústupek učiněn během několika dní. Protože však dánský parlament nezasedal, nebylo možné tomuto požadavku vyhovět. Postup rakousko-pruského předvoje směrem k Eideru je zlověstným znamením a nutí nás třást se o budoucnost.

No, redakce Heraldu by se mohla třást – Eider byl jednou z obranných linií Denamrku, ale v lednu byla řeka pevně zamrzlá a snadno překročitelná.

Aberdeenský deník z 3. února svým čtenářům sdělil, že v pondělí, prvního dne v měsíci, byl mír narušen:

Pondělní odpolední telegram přinesl zprávu, že na Eideru byly vyměněny výstřely, že Dánové vyhodili do povětří mosty u Rendsburgu, aby zabránili průchodu invazní armády, a že vojáci jsou dychtiví po válce a s nadšenou oddaností čekají na příchod krále. byl na cestě k armádě, do níž slíbil vstoupit okamžitě, jakmile válka vypukne.

Včerejší zprávy ukazují, že to byla až příliš velká pravda. Došlo pouze ke střetu předsunutých postavení. Válka však začala a nyní, když se Dánové vrátili z Kronewerku do Dannewerku a Rigsraad byl svolán z králova rozkazu, je naděje, že se podaří Šlesvik vyklidit.

Fondy neprojevují velkou důvěru ve vyhlídky na mír a panuje přesvědčení, že Denamrk nebude dlouho stát osamoceně a že Němci šíleně vstupují do krize evropských dějin, která vyřeší a rozřeší otázky, jichž by se francouzský císařský kongres nikdy neodvážil dotknout.

Válka nepřesáhla rámec počátečních bojů a do července 1864 Dánové utrpěli řadu neúspěchů, v jejichž důsledku byla celá pevninská část země obsazena rakouskými a pruskými vojsky. Země raději zažalovala o mír, než aby riskovala, že ostrovy a s nimi i Kodaň padnou. Příměří bylo podepsáno 1. srpna, formální smlouva, Vídeňská dohoda, byla podepsána 30. října.

Dva vítězové spolu budou válčit za necelé dva roky – prusko-rakouská válka -, přičemž efektivita pruské vojenské mašinérie ovlivnila menší státy směrem k upřednostňování Pruska jako vůdce sjednocení Německa. Mělo se za to, že Prusko může nabídnout ochranu, pokud se státy spojí.

Mohlo by vás také zajímat: The Truth behind Poldark: Tales of the Great Copper Slump